Česky/ English	Mezinárodní kytarový festival a kurzy Brno
	akt.informace l koncerty l kurzy l doprovodné akce l soutěž
	historie l galerie l zprávy z tisku l odkazy l kontakty
Vladislav Bláha	ČESKÁ KYTAROVÁ SPOLEČNOST Vladislav Bláha

CLASSICAL GUITAR MAGAZINE (United Kingdom)
February 2005

XIII International Guitar Festival and Masterclass Courses Brno '04
Guitar as a Chamber Instrument

by Jason Musil

.
It is said of the guitar that it spans so many genres and transcends so many musical barriers that to categorise it is futile. Thus, returning after the excitement of the "improvisation" themed Brno International Guitar Festival last year, I was wondering if this year's theme of "guitar as a chamber instrument" would impose some sort of constriction. It seemed to be at odds with the colourful choice of distinguished teachers and visiting guitarists. However, a combination of the instrument's versatility and some very clever planning by the organisers meant that the week of concerts, lectures and masterclasses probed everything the "guitar as a chamber instrument" was capable of. The guitar was celebrated both as a solo instrument, an ensemble instrument and as an accompaniment for other instruments. As part of the participants' guitar orchestra it even sounded as an avant garde percussion instrument as part of Rex Willis' piece "The Floating Ancillary Ants". In fact the exploration of both the theme and the medium was so thorough, I cannot think of any part of the guitar's broad musical spectrum that was not represented.
As with last year, the vivid "night of flamenco" worked its magic over the audience assembled in the magical courtyard of Spielberg Castle. This year featured authentic Andalusian music and dance from Oscar Guzman and his group of accomplished and passionate performers. Also returning after last year was Nigel North, who focused both his concert and lecture on the life and work of Dowland, providing reflectively calm and beautiful lute music towards the end of the week. If anyone was worried that the 'Chamber Instrument' theme was a little too heavy, the Guitar Project Trio (Italy) certainly lightened the tone, with the influences of their music including flamenco, classical, pop and even Miles Davis! The guitar was well represented as an ensemble instrument too. Duo Dagmar and Jozef Zsapko charmed with their Latin American influenced programme on flute and guitar. I had never personally heard guitar and clarinet together before, but Krzysztof Pelech and Jan Jakub Bokum demonstrated that wonderful music can result from such a pairing. Again covering a broad slice of the musical spectrum, Ostap Shutko (violin) and Leo Witoszynskyj (guitar) delighted with a programme that explored Paganini, Schubert and also Anna Havrylets' haunting "Four Exlibris" and melancholy Spanish Folk Songs from Manuel de Falla. Of course, no festival would be complete without getting to hear the solo guitar played by the hands of true masters. Mastery abounded in the concerts of Remi Boucher and Paolo Pegoraro, both playing programmes that again spanned a broad slice of the solo guitar repertoire.
Masterclasses were again successfully busy, with a mix of resident Czech guitarists and visiting teachers giving an intensive course of instruction throughout the week. In addition to Remi Boucher, Leo Witoszynskyj, Oscar Guzman, Paolo Pegoraro, Jozef Zsapka, Nigel North and Krzysztof Pelech, a number of additional guitarists bolstered the masterclass schedule. Rex Willis (USA), Stefano Viola (Italy) and Vladislav Blaha, Zdenek Dvorak, Milan Tesar (all from the Czech Republic) all contributed their expertise alongside those we heard in concert. Similarly essential components of the rich programme of the Brno festival were the lectures (given by Rex Willis on the theme of Blues and Nigel North about Dowland's life and works), the participants' concert (featuring all manner of ensembles, solos and the guitar orchestra directed by Alois Mensik and Rex Willis) and of course the wild all-night party to celebrate the success of the week!
As ever, the setting of Brno seems to fit the character of the festival perfectly (or vice-versa!). At times vivid, varied and vibrantly colourful, the mood of the festival can shift to almost meditative and introspective (for example Nigel North's work prompts us to look at where the notion of guitar-music evolved from). It is easy to sit back and really enjoy improving one's guitar playing in such a fine city, or to savour the evening concerts in this year's pretty venue of the Milosrdny brothers convent. Life's essentials were well taken care of, with comfortable accommodation in the Astorka hotel and good food in the Bohema restaurant - all included in the very reasonable festival price.
The perfect festival, in perfect Bohemian style made affordable and accessible to everyone, all in all a resounding success!

..

XIII Mezinárodní Kytarový Festival s Mistrovskými Kursy Brno 2004
Komorní kytara

Jason Musil

Článek vyšel v únorovém čísle časopisu Classical Guitar (Spojené Království)

O kytaře se dá říct, že díky jejímu rozsahu přes mnoho žánrů a překlenutí hudebních bariér, jakákoliv její kategorizace se může jevit marná. A právě proto jsem při mém letošním návratu po vzrušujícím "improvizačním" tématu loňského kytarového festivalu v Brně byl zvědavý zda letošní téma "komorní kytara" na ni vnutí nějaké omezení. Celé se to zdálo jaksi v rozporu s pestrobarevnou volbou vynikajících učitelů a pozvaných kytaristů.
Nicméně, kombinace všestrannosti nástroje a neobyčejně inteligentního plánování ze strany organizátorů festivalu znamenala, že týden koncertů, mistrovských kursů a přednášek plně prozkoumal čeho je kytara jako komorní nástroj skutečně schopna. Kytara byla oslavována nejen jako sólový nástroj, ale i orchestrální prvek či doprovod pro další nástroje. V orchestru účastníků festivalu dokonce zněla jako avantgardní perkusní nástroj v částech kompozice Rexe Willise "The Floating Ancillary Ants". Explorace jak témata tak i interpretačního média byla tak důkladná, že snad nebylo jediné části rozsáhlého hudebního spektra kytary která by nebyla reprezentována.
Tak jako vloni, impulzivní "Noc Flamenca" magicky zapůsobila na obecenstvo v kouzelném prostředí vyprodaného velkého nádvoří hradu Špilberk. Letošní program Noci Flamenca uvedl autentickou hudbu a tanec španělské Andalucie v provedení Oscara Guzmana a jeho skupiny dokonalých a vášnivých umělců.
Zpět v Brně po loňském úspěchu byl Nigel North, který se ve svém koncertě i přednášce zaměřil na tvorbu Johna Dowlanda a svou rozjímavě uklidňující a překrásnou hudbou potěšil příznivce loutny v druhé polovině týdne. Pokud se někdo obával, že téma "komorní nástroj" je až příliš vážné, pak italské Guitar Project Trio rozhodně tón odlehčilo hudbou ovlivněnou flamencem, klasikou, popem a dokonce Milesem Davisem!
Kytara byla také dobře reprezentována jako ansámblový nástroj. Slovenské Duo Dagmar a Jozef Zsapkovi okouzlilo programem pro kytaru a flétnu s latinsko-americkou příchutí. Asi jsem doposud neslyšel kytaru a klarinet pořádně dohromady ale Krzysztof Pelech s Janem Jakubem Bokumem z Polska předvedli jaká skvělá hudba může z takového párování vzniknout.
Ukrajinsko-rakouské duo Ostap Shutko (housle) a Leo Witoszynskyj (kytara) potěšilo programem pokrývajícím široké hudební spektrum zahrnující tvorbu nejen Paganiniho a Schuberta ale i pronásledující "Four Exlibris" Anny Havryletsové či melancholické španělské lidové písně Manuela de Fally.
Samozřejmě žádný kytarový festival by nebyl kompletní kdyby kytara nezazněla jako sólový nástroj v rukách skutečných mistrů. Virtuozita překypovala v koncertech Kanaďana Remi Bouchera a Itala Paola Pegorara. Oba vystoupili s programy které opět nabídly rozsáhlou porci kytarového sólového repertoáru.
Mistrovké kursy byly jako vždy úspěšně plně obsazené. Směs českých kytaristů a hostujících lektorů nabídla intenzivní kurs lekcí po celý týden. Vedle Remi Bouchera, Leo Witoszynskeho, Oscar Guzmana, Paola Pegorara, Jozefa Zsapky, Nigela Northa and Krzysztofa Pelecha, řada dalších podpořila program mistrovských kursů. Rex Willis (USA), Stefano Viola (Itálie) a čeští mistři Vladislav Bláha, Zdeněk Dvořák a Milan Tesař přispěli svojí expertízou po boku těch, které jsme slyšeli na koncertech.
Stejně neodmyslitelnou součástí bohatého programu brněnského festivalu byly přednášky, tento rok Rexe Willise nad téma Blues a Nigela Northa o životě a tvorbě Johna Dowlanda, koncert účastníků zahrnující širokou hudební škálu v provedení ansámblu, sólistů a orchestru pod vedením Aloise Menšíka a Rexe Willise, a samozřejmě živá celonoční párty k oslavě úspěchu celého týdne!
Jako vždy, brněnské prostředí perfektně vyhovovalo charakteru festivalu, nebo se dá říct, že festival plně vyhovuje brněnskému prostředí!? Z temperamentní, proměnlivé a zářivě pestrobarevné nálady se festival lehce dokáže přesunout do meditativní a introspektivní nálady - například umělecká tvorba Nigela Northa nás vyzívá k zamyšlení o původech kytarové hudby.
Radost z vlastního pokroku ve hře na kytaru v tak znamenitém městě, či požitek z večerních koncertů v koncertním sále konventu Milosrdných bratří přišly přirozeně hladce. O Životně nezbytné bylo skvěle postaráno pohodlným ubytováním v hotelu Astorka a dobrým jídlem v restauraci Bohéma, obojí zahrnuto ve velmi přijatelné ceně festivalu. Perfektní festival, v perfektním českém stylu, cenově dostupný všem bez výjimky - dohromady nepopíratelný úspěch!

Jason Musil účastník festivalu ze Spojeného království

-------

Mezinárodní kytarový festival Brno´04
8. - 14. 8. 2004

Téma loňského třináctého Mezinárodního kytarového festivalu BRNO'04 znělo Kytara komorně. Třináctka se ukázala být pro festival šťastným číslem – navíc i závěrečný koncert festivalu se konal v pátek třináctého. Většinou plný koncertní sál konventu Milosrdných bratří na Vídeňské ulici poskytl ke všem zde probíhajícím koncertům akusticky vynikající podmínky. Pouze koncert flamenca byl pořádán na nádvoří hradu Špilberk.

Dramaturgická linie festivalu vytvořená uměleckým ředitelem festivalu kytaristou Vladislavem Bláhou přinesla více nástrojové různorodosti obohacené stylovou pestrostí. Bylo možno slyšet kytaru i loutnu sólově, v duu s klarinetem, s flétnou, se zpěvem či houslemi, v kytarovém triu, i ve skupině se zpěvem, druhou kytarou, rytmickým nástrojem cajon a tancem. Tak se střídal virtuosní večer s flamencem, s renesanční loutnou, s latinskoamerickou hudbou, s tanci romantismu i s kompilací klasické a jazzové hudby.

K lahůdkám festivalu patřil úvodní nedělní koncert Rémi Bouchera z Kanady, který m.j. vyhrál čtyři nejprestižnější světové kytarové soutěže během půldruhého roku. Jeho program byl nabit virtuozitou umocněnou vlastní speciální technikou hry, která mu umožňuje hrát skladby nepřekonatelným způsobem. V náročném programu, z něhož polovinu tvořily Boucherovy vlastní skladby, vynikla původně houslová Partita d-moll J.S.Bacha, ve které exceloval především v závěrečné Chaconně. Obětavost ředitele festivalu musí někdy zajít až do té míry, že pokud umělci nedorazí včas zavazadla, zapůjčí mu na koncert i vlastní oblečení a nástroj. Tak se to letos stalo v případě Rémi Bouchéra.

Jedním z nejatraktivnějších večerů festivalu se stal již tradiční koncert flamenca na brněnském hradě Špilberk, na němž vystoupil Oscar Guzmán se svojí andaluskou skupinou ze Sevilly, který do Čech zavítal poprvé na pozvání pořadatelů festivalu. O den dříve provedl „generálku“ na festivalový koncert v divadle ABC v Praze. V Brně pak sledovalo umělce na 1300 posluchačů nejen na pódiu, ale i na filmovém plátně nad jejich hlavami, které detaily hry a tance přiblížilo i posluchačům ze zadních řad. Naprostá kompaktnost hudební složky (Oscar Guzmán, José Manuel Tudela – kytary, José Ramirez – zpěv a cajón) s taneční (Sonja Salas a David Perez), fascinovala posluchače. Atmosféru španělsky horké noci pod širým nebem umocnily i planoucí pochodně kolem pódia. Umělci pocházející z kolébky flamenca – Andaluzie, zaujali svým autentickým provedením tradičního repertoáru bez zbytečných efektů.

První část třetího večera byla věnována - dle odborného italského časopisu Guitart letošnímu italskému kytaristovi roku - Paolu Pegorarovi, druhá část slovenskému duu flétna – kytara Dagmar a Jozefu Zsapkovým. Paolo Pegoraro hrál čistě a bezchybně, jakoby z CD. Interpretace úvodní Bachovy suity BWV 1008 byla vzorová. Jen neúměrná délka jeho části programu i určitá akademičnost výrazu vytvářela místy dojem, že méně hudby by znamenalo více prožitku z ní. Duo Zsapkových v podání suit Astora Piazzolly, Maximo Diego Pujola a Johna W.Duarta oživilo lehce unavené publikum spontánním projevem, takže toto mu snadno odpustilo i občasné drobné nečistoty.

Častý host festivalu, Nigel North, na svém koncertě složeném výhradně z děl největšího anglického renesančního loutnisty Johna Dowlanda přednesl m.j. komplet jeho fantasií. Pro kytaristy, kteří tyto skladby často hrají v transkripcích byla tato vítaná zkušenost navíc umocněná virtuozitou a nadhledem hráče absolutní světové špičky. North navodil v zaplněném, akusticky optimálním sále jemným zvukem své loutny intimní atmosféru.

Z vystoupení kytaristy Leo Witoszinského a houslisty Ostapa Shutka zaujaly především skladby Schuberta, Paganiniho a de Fally. Druhá půlka večera patřila polskému Duu Guitarinet (kytarista Krysztof Pelech a klarinetista Jakub Bokun), hrálo s obrovskou energií, bezchybnou souhru doplňovali brilantní technikou a jejich repertoár byl objevný a přitom zábavný a efektní (Patrick Roux, Sergio Assad, Marek Pasieczny).

Závěrečný koncert festivalu proběhl ve znamení odlehčení. Guitar Project Trio z Itálie mělo na programu většinou vlastní skladby, vkusné kompilace jazzové, klasické a latinsko-americké populární hudby. Paolo Devecchi, Salvatore Falcone a Salvotore Seminara v nich ukázali všechny kvality, které přísluší špičkovým kytarovým hráčům. Po koncertě proběhlo tradiční závěrečné setkání sólistů, účastníků i hostů v restauraci Bohéma.

Každodenní dopolední program festivalu tvořila mistrovská výuka vedená až dvanácti pedagogy současně, která byla stále plně navštívena zájemci z řad studentů, absolventů konzervatoří, vysokých škol i nadšených amatérů. Výuku vedli všichni sólisté koncertů, navíc i Rex Willis z University v Brandentonu, USA, Stefano Viola z Akademie F.Tárregy v Itálii, skladatel Milan Tesař – pedagog konzervatoře J.Ježka v Praze, Vladislav Bláha - pedagog JAMU a Konzervatoře Brno a Zdeněk Dvořák – učitel ZUŠ V Praze.

Odpoledne byla věnována koncertům účastníků kursů. Na těchto koncertech se pravidelně představují mladí laureáti evropských soutěží. Svojí interpretací zaujal zejména András Csáki z Maďarska, vítěz soutěží v rakouském Rustu, v Bratislavě a na Kubě, Eliška Balabánová, vítězka ze soutěží ve Vídni a Kutné Hoře a kytarové trio Folarte (Anna Slezáková, Ďusi Burmeč a Vlastimil Flajšingr) – letošní 2.cena v mezinárodní soutěži kytarových souborů v Italské Gorizii. Na pátečním odpoledním koncertě pak zahráli i vybraní účastníci kurzů a z nich složený kytarový orchestr pod vedením dirigentů Aloise Menšíka a Rexe Willise z USA, který byl i autorem efektní skladby pro kytarový orchestr „Plovoucí mravenci“.

Odborné znalosti hudebníků doplňovaly i přednášky, v rámci nichž Nigel North osvětlil problematiku dowlandovských pramenů a interpretace jeho děl a Rex Willis hovořil o využití blues v klasické skladbě. Na závěr jeho přednášky zahrál Vladislav Bláha jeho skladbu - čtyřvětou suitu „Long Journey Blues“, kterou premiéroval v březnu během svého turné po USA.

Mezinárodní kytarový festival a kursy BRNO potvrdil mj. i svými přibližně 140 účastníky kursů a účinkujícími z 15 zemí jedním z nejúspěšnějších svého druhu ve střední Evropě. Věřím, že i jeho 14. ročník, který proběhne od 7. do 13. srpna 2005, bude neméně úspěšný.

Jan Čižmář
/autor t.č. studentem Royal College v Londýně obory kytara a theorba/

MEZINÁRODNÍ KYTAROVÝ FESTIVAL A KURSY BRNO '03
(10. 8. - 16. 8. 2003)

Jaký byl 12. ročník mezinárodního kytarového festivalu Brno 2003? Téma letošního festivalu znělo: "Styly spojené improvizací", což vytvořilo prostor pro dramaturgicky bohatý program koncertů festivalu - flamenca, romantické, renesanční a barokní hudby na dobové nástroje, jazzu i kombinaci kubánské hudby s klasikou a jazzem. Tato koncepce přilákala na festivalové koncerty přibližně na 3500 posluchačů. Kdo se zúčastnil - nelitoval. Festival zaujal perfektní organizací, pestrou dramaturgií a pochopitelně tím nejdůležitějším - špičkovými sólisty a pedagogy.

Slavnostní zahájení, jehož se ujal primátor statutárního města Brna Petr Duchoň spolu s uměleckým ředitelem festivalu Vladislavem Bláhou, se konalo v neděli 10. srpna na velkém nádvoří brněnského hradu Špilberk za účasti 1300 posluchačů. Poté začal samotný hudební program nazvaný Noc flamenca. Hlavním protagonisty večera byla skupina flamenca Rafaela Cortése. Cortés patří k nejlepším kytaristům flamenca, vystupuje již od svých 6 let a byl považován za zázračné dítě. Tento charismatický třicátník pocházející ze španělské romské rodiny dokázal společně se svou skupinou (kytary, tanec, zpěv, cujon, basová kytara) rozpálit publikum a sklidil za to patřičné ovace. Traduje se o něm, že v oblasti flamenca neexistuje nic, co by nedokázal výborně zahrát - a plně o tom přesvědčil. Jakousi "předkapelou" Cortésovi byla flamencová skupina Viva flamenco! s polskými kořeny, jejíž vůdčí osobností je Cortésův žák Miguel Czachowski. Přes technickou dokonalost provedení hudby a tance chyběla interpretům syrovost španělských cikánů, která byla tak zřetelně cítit ve vystoupení Rafaela Cortése a jeho skupiny, jež potvrdila nemožnost dokonale napodobit tuto folklorní hudbu španělských cikánů z oblasti Andalusie jinými etniky nebo zahraničními umělci.

Následující den se v sále Nové radnice konal recitál kytaristy Pavla Steidla žijícího v Nizozemí. Steidl zahrál nejprve na kopii romantické kytary skladby Johanna Caspara Mertze, Nicoly Paganiniho a Luigi Legnaniho. Precizní technika, lehkost a nadhled, ale především vytříbený hudební cit, to jsou devízy, díky nimž se Steidl řadí mezi přední interprety. V jeho pojetí zněly i drobné Paganiniho miniatury půvabně a dík hereckému projevu, jímž Steidl svou hru doprovází, mnohé i humorně. V druhé půli večera Steidl na soudobou kytaru zahrál skladby Johana Antonína Losyho, Maria Castelnuova-Tedesca, Jany Obrovské a vlastní skladbu A ty taky jdi do Ithaky.

Příznivci loutnové hudby si přišli na své na koncertu jednoho z nejlepších loutnistů dneška Angličana Nigela Northa. Skladby J. Dowlanda, W. Byrda, H. Purcella, N. Valleta, T. Robinsona, F. Cuttinga a N. Piccininiho pod Northovými prsty v sále vytvořily renesanční náladu. Nesporně zajímavé bylo srovnání interpretace renesančního reperotáru hraného na renesanční loutnu v první polovině koncertu a barokních skadeb zahraných na více než dvoumetrovou theorbu ve druhé půli koncertu. Posluchači Northův výkon ocenili - stejně jako i v případě většiny ostatních koncertů - závěrečným potleskem ve stoje.

Martin Mysliveček, kytarista a pedagog Univerzity v Grazu v Rakousku, zahrál společně s vokalisty komorního sboru Musica da Camera pod vedením Martina Franze soudobý program, v němž zazněly skladby Maria Castelnuova-Tedesca, dvě skladby Petra Ebena a sbor Nunc est Bibendum Antonína Tučapského.

Venezuelec Gabriela Guillén je bezesporu výborný kytarista, který na brněnském kytarovém festivalu vystoupil již po třetí. Ve svém koncertu jeho umění vyniklo v dílech skladatelů španělské a latinsko - americké provenience: Manuela Marii Ponceho, F. Morena-Torroby, Isaaca Albenize, Antonia Laura či Manuela de Fally, která především odpovídají jeho naturelu.

Rovněž italský kytarista Massimo Felici publikum rozhodně nezklamal. Felici hrál zejména lyrické skladby od Vincenta Asencia, Astora Piazzolly, Toru Takemitsu, Maura Giullianiho a Alexandra Tansmana. Felici má přirozené charisma a schopnost koncentrace i za vysokých letních teplot (vzhledem k natáčení Českého rozhlasu se v sále nemohlo větrat).

Po Feliciho koncertu vystoupil na noční jamsession v hudebním klubu Livingstone již čtyřiaosmdesátiletý (!) kytarista a skladatel John W. Duarte s jazzovým triem (Jan Beránek - housle, Milan Kašuba - kytara, Oldřich Svoboda - kontrabas). Zazněly jazzové standardy známých skladatelů - George Gershwina, Cole Portera, Richarda Rodgerse aj. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jamsession, John Duarte odmítl jakoukoliv zkoušku a tak spolu hudebníci opravdu zahráli dohromady poprvé až přímo na pódiu. Po vyřešení technických problémů negativně ovlivňujících zvuk první části - a to opět za extrémních podmínek spojených s vysokými teplotami a nedýchatelným ovzduším klubu - si Duarte s brněnskými hudebníky ve druhé a třetí části příjemně zaimprovizoval.

Hodinu před začátkem závěrečného koncertu manželského dua Vania del Monaco (Angličanka sicilského původu žijící ve Španělsku) a Alfredo Panebianco (z Kuby), praskl struník na kytaře. Mistr kytarář Jan Schneider pohotově zapůjčil kytaristce jeden ze svých nástrojů. I přes tuto nepříjemnost duo provedlo skvělý výkon. Repertoár dua vychází z kořenů klasické hudby, jež obohacují o hudební prvky kubánské hudby a latinsko-amerického jazzu. Drtivá většina skladeb, jež byly na programu, vycházela z pera Alfreda Panebianca. Jejich koncert byl vítaným dramaturgickým osvěžením a odlehčením závěru večerních koncertů festivalu.

Součástí kytarového festivalu Brno jsou interpretační kurzy, v nichž účastníci navštěvují individuální výuku v mistrovských třídách předních pedagogů. Ty probíhají v hotelu Astorka patřícímu Janáčkově akademii múzických umění. Studenti z patnácti zemí světa měli po celý týden možnost účastnit se aktivně výuky nebo naslouchat u Milana Tesaře, Zdeňka Dvořáka, Lea Witoszynského, Johna W.Duarte, Vladislava Bláhy či u některých ze sólistů, jimž patřily koncertní večery. Gabriel Guillén byl vyhledáván pro hudbu Latinské Ameriky, ve třídě Massima Feliciho se zase kladl důraz na italskou hudbu. Navýsost zajímavé byly výuka a odpolední přednáška o interpretaci na loutnu Nigela Northa. Kytarový orchestr účastníků festivalu pod vedením Aloise Menšíka zvládl nazkoušení Moraviany Johna Duarta, tří písní v úpravě A.Menšíka, Recuerda O. Muňoze a Vivaldiho koncertu (sólo na sopránovou kytaru Ďusi Burmeč) pouze čtyři zkoušky. Je třeba smeknout před působivým výsledkem, jaký bylo slyšet na pátečním odpoledním koncertě. Slyšet koordinovanou souhru dvacetipěti kytar se jen tak často nepodaří. Mimo pátečního odpoledního koncertu, kde zahrál kytarový orchestr a množství účastníků kurzů, hráli účastníci i na dvou odpoledních koncertech, jejichž hlavní náplní však byla vystoupení vítězů soutěží: slovenské duo Adam Marec - Peter Tomko (vítězové soutěže v Dolném Kubíně), Naďa Kosinskaja (nositelka ceny J. Duarta ze soutěže v Rustu) a Jan Čižmář a smyčcové kvarteto Euforia (nositelé třetí ceny z mezinárodní soutěže pro kytaru a smyčcové kvarteto ve Schweinfurtu v Německu).

Po skončení pátečního večerního koncertu Vanii del Monaco a Alfréda Panebiaca se konal závěrečný večírek v divadelní restauraci Bohéma. Hrálo se na kytary, zpívalo a tančilo až do rána, někteří až do dopolední přednášky nizozemského kytaráře Jeroena Hilhorsta na téma Porozumění kytarovému tónu. Po přednášce zazněl závěrečný koncert Jana Čižmáře s Euforia Quartet, na němž zahráli kvintety od Johna Duarta a Leo Brouwera.

Úroveň festivalových koncertů byla velmi vysoká. Současně si festival udržuje vysokou úroveň i po stránkách pedagogické a organizační, což je při minimálním finančním zajištění obdivuhodné. Festival s kursy byl pořádán Českou společností klasické kytary České hudební společnosti a Kulturním a informačním centrem města Brna. Pod uměleckým vedením kytaristy a profesora brněnské konzervatoře Vladislava Bláhy se tato akce stala kulturním svátkem.

Přátelská atmosféra celého festivalu, ve kterém konkurenční vztahy a egocentrismus často spojované s ambiciozním individualismem některých hudebníků nemají místo, přitažlivost festivalu jen zvyšuje. Tento ročník byl bezesporu dalším krokem v kvalitativním a dramaturgickém růstu Mezinárodního kytarového festivalu Brno. Jeho 13. ročník proběhne 15. - 21. srpna 2004.


Hana Havlišová
/ studentka hudebněvědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, absolventka hry na kytaru Konzervatoře Brno/

"Byl to šťastný festival…".(2002) "…úspěch festivalu se 150 účastníky, z toho 100 aktivně hrajícími studenty, je nepochybný. Něco podobného by měla uskutečnit i Velká Británie."
Colin Cooper - šéfredaktor časopisu Classical Guitar, 2/2003, Velká Británie

"Brno - symbol Moravy - je bezpochyby to nejvhodnější místo pro kytarový festival".
Guitart - časopis, Itálie, 3 /2002

"Nádherná architektura..vynikající atmosféra..ideální místo pro kytarový festival. V Brně je velmi hezký koncertní sál a citlivé publikum. Vše končilo skvělou nekončící párty."
Jun Sugawara - šéfredakttor časopisu Gendai Guitar, Japonsko, 11/2000

"Účastníky festivalu očekával program, který se ve svém bohatství a kvalitě nemusí obávat srovnání s dalšími významnými evropskými festivaly."
Bernardt Furthner, časopis Gitarre & Laute, Německo, 1/2001

"Mezinárodní kytarový festival BRNO je jednou z nejvýznamnějších událostí ve střední Evropě, je kulturním setkáním, kterého se účastní nejlepší instrumentalisté."
Jean Phillipe Leblanc, časopis Le Cahier de la guitare, 11/2000

"Festival má vynikající atmosféru jak pro výuku tak pro zábavu. Těžko lze dělat lépe."
Classical Guitar - časopis, Anglie, 3/2000